Tento článek začnu krapet zeširoka. Na konci dubna jsem měl možnost se zúčastnit specializovaného semináře “Zacíleno na optimalizaci”, který pořádala česká pobočka Microsoftu. Nedělám to často, ale tentokrát to opravdu musím pochválit. Výborné přednášky, hromada informací, fundovaní přednášející, hromady jídla a zajímavý doplňkový program, to vše v jednom dni na jedné akci člověk zase tak často nezažije. Základem byl Windows Server 2008 R2, rodina produktů System Center, Hyper-V, virtualizace desktopu pomocí technologie VDI (Virtual Desktop Infrastructure), virtualizace aplikací App-V a Microsoft Enterprise Desktop Virtualization MED-V.
Hlavně u posledně jmenovaného jsem zpozorněl, neboť se přímo vybízela možnost, jak vyřešit nekompatibilitu jistých lokálních aplikací (či intranetových aplikací vyžadujících např. IE6) s Windows Vista, resp. Windows 7. To jsem ještě netušil, že do týdne Microsoft uvolní pro předplatitele MSDN a TechNetu Release Candidate systému Windows 7 (build 7100) a že ten samý den uvolní Windows Virtual PC, který se stane základem pro plnou kompatibilitu se všemi aplikacemi, které šlapaly na Windows XP.
Windows Virtual PC je nástupce Virtual PC 2007 SP1, který sice bylo možné nainstalovat v betě Windows 7 (a následných neveřejných buildech), ale na některých chipsetech se objevovaly problémy s překreslováním grafiky virtuálního počítače – a jako schválně na mém intel 945gm. Virtual Server 2005 také šel v předchůdcích Windows 7 RC nainstalovat, ale v buildu 7100 již nikoliv. Teď už je jasné proč – RC již v sobě musí mít část kódu Windows Virtual PC, neboť jeho instalační soubor má pouhých 5,1 MB pro x86 a 5,9 MB pro x64.
První, co člověka po instalací překvapí, je neexistence okna známého z Virtual PC 2007. Vše je nyní integrováno v Průzkumníku, takže člověk chvilku bádá.
V podstatě však žádná změna, tak proč se nad tím tak rozplývám? Microsoft totiž v ten samý den uveřejnil ještě MSI balíčky Windows XP Mode (někdy nazvaných XPM), v aktuální RC verzi se po instalaci zobrazují jako Virtual Windows XP.
A co je na tom zase tak objevného? Tak holt Microsoft dodal VHD soubor s předinstalovanými WXP SP3. Nicméně takto se to tváří jen do doby, dokud uživatel do spuštěných Virtual Windows XP nedoinstaluje nějakou aplikaci nebo třeba jen nepřesune nějakou ikonku do c:\Documents and Settings\All Users\Start Menu\Programs\.
Poté se Start Menu fyzického počítače změní následovně.
Aplikace z virtuálního stroje se spouští v běžném okně fyzického počítače, nikoliv viditelně jakou součást kompletního virtuálního stroje! Zdánlivě se tak povedlo nemožné – na Windows 7 spustit Internet Explorer 6, pro který je v řadě firem naprogramována hromada intranetových aplikací, které mají s IE7 či nedejbože IE8 fatální problémy.
Tato technologie je velmi obdobná na začátku zmíněnému MED-V, kde šlo také o kombinaci produktů Virtual PC a Remote Desktop. Při práci s takto virtualizovanou aplikací je potřeba mít vždy na paměti, že ačkoliv se to naoko tváří jako běžná aplikace, pochází souborový systém, registry, certifikáty, oblíbené položky a nevím co ještě z virtuálního prostředí, nikoliv z fyzického.
Integrace s fyzickým počítačem je vyřešena příkladně mapováním tiskáren, USB zařízení, disků fyzického počítače.
O tom, že jde vskutku o integraci Virtual PC a RDP, svědčí jednak viditelné překreslování položek menu IE6, jednak tooltip, který se zobrazí při umístění myši nad symbol pevného disku fyzického počítače ve virtuálním počítači.
Windows 7 tak pro mne získaly další podstatné body a utvrdily mne v tom, že Visty už nebudu nikdy instalovat. Je zároveň jasně patrné, že virtualizaci Microsoft předpovídá bouřlivou budoucnost, protože je skloňována ve všech pádech – od aplikační v podobě Terminal Serveru a RDP, přes serverovou v podobě Virtual Server a nově Hyper-V, VDI, App-V, Med-V až po virtualizaci na lokálu – systémové a s přimhouřením oka též aplikační nyní již známé jako XPM.